LETADLOVÉ LODĚ
Letadlové lodě USA, které se zúčastnili konfliktu v Afghánistánu:
* CARL VILSON * ENTERPRISE * TH. ROOSVELT * KITTY HAWK *

Letadlové lodi poskytují velitelství amerických ozbrojených sil dostatečné možnosti
po celém světě pro případnou odpověď na jakýkoliv válečný konflikt nebo na jeho náznak či jiné projevy agrese.

Úkoly letadlových lodí:
• V mírových dobách působit jako věrohodná odstrašující a nezávislá síla.
• V dobách krize být hlavní oporou vlastním i spojeneckým námořním expedičním (výsadkovým) silám.
• V době války provádět a podporovat letecké útoky na nepřátele, ochraňovat spřátelené síly a účastnit se nezávislých operací.
• Letadlové lodě musí být hlavním centrem ozbrojených sil jako prezentace síly kdekoliv na světě, neboť v případě krize bude první otázka vždy znít:
”Kde jsou letadlové lodě?”
• Lodě podporují a svými letadly provádějí útoky na jakýkoliv cíl, ať letecký, námořní nebo suchozemský, který ohrožuje mírové používání moří nebo jiné zájmy a podporují též operace jiných sil.
• Jsou rozmístěny po celé zeměkouli k ochraně zájmů USA – od mírových dob až po válku. Společně se svými palubními letouny hrají životně důležitou roli v celé škále válečných operací.

CARL VILSON
USS Carl Vinson (CVN-70), nazývaná též Golden Eagle, je třetí letadlovou lodí třídy Nimitz a byl stejně jako ostatní postaven v loděnicích Newport News Shipbuilding and Drydock Company ve městě Newport News, Virginia. Loď byla pojmenována po kongresmanovi za stát Georgia Carlu Vinsonovi, jenž působil v americkém Senátu více než 50 let (1914-1965). Vinson celou svou kariéru zasvětil rozvoji amerického válečného námořnictva a letectva, pamětliv hesla, že “Nejdražší věcí na světě je levná armáda a námořnictvo”. Na počest republikána Vinsona tak byla dne 15.3.1980 spuštěna na vodu válečná loď, která byla poprvé v historii USA pojmenována po ještě žijícím člověku. USS Carl Vinson byla zařazena do služby 13.3.1982. Po usilovné přípravě lodi i posádky čítající bezmála 6000 mužů opustil Carl Vinson 1. března 1983 Norfolk a zamířil na osmiměsíční plavbu kolem světa. Během ní navštívil přístavy na pěti kontinentech: v Severní Americe, Evropě, Africe, Asii a Austrálii. Koncem října proplul Carl Vinson pod mostem Golden Gate a navštívil poprvé San Francisko. Po příjezdu následovala tříměsíční prohlídka lodi a dovolená posádky. Koncem května 1984 se Carl Vinson zúčastnil mnohonárodního námořního cvičení RIMPAC 84 spolu s loděmi Kanady, Japonska, Austrálie a Spojeného království. V srpnu a září pak prodělal ještě závěrečné zkoušky a byl připraven na další, tentokrát sedmiměsíční plavbu. Během dalších let absolvoval Carl Vinson řadu zámořských plaveb, hlídkoval jako první letadlová loď v Beringově moři, zúčastnil se dalšího cvičení, RIMPAC 86, a obdržel své první vyznamenání “Meritorious Unit Commendation”. Od února do července 1987 byla loď v suchém doku v přístavu Alameda a prošla důkladnou opravou a modernizací. Po následujících námořních zkouškách se v říjnu 1987 zúčastnila úspěšného cvičení REFTRA. Mezi dalšími plavbami se zúčastnila rovněž cvičení PACEX-89 – největšího vojenského cvičení od dob 2. světové války. 15. září 1990 přešel Carl Vinson pod správu svého dočasného domovského přístavu Bremerton ve státě Washington, od 22. září pak začala v suchém doku jeho generální oprava trvající až do dubna 1993, kdy se po plavebních testech vrátil do přístavu Alameda. Svou šestou služební plavbu západním Pacifikem, Indickým oceánem a Arabským zálivem vykonal Carl Vinson v roce 1994 (únor až srpen). Potom navštívil opět San Francisco a zamířil na Havaj, kde se zúčastnil cvičení Kekoa ’95. V září téhož roku navštívili palubu Golden Eagle prezident Bill Clinton a jeho žena, První dáma Hillary Rodham-Clinton. V květnu 1996 opustil Carl Vinson Alamedu a vydal se na další šestiměsíční plavbu Západní Pacifik/Indický oceán/Arabský záliv. 3. září se pak zapsal do historie, když z rozkazu prezidenta Clintona začal letecký útok proti Iráku. Palubní stíhače F-14 Tomcat poskytly ochranný doprovod bombardérům B-52 do Arabského zálivu a během necelých 24 hodin byly na vojenské cíle v jižním Iráku vypáleny z lodí střely Tomahawk. Další rakety byly vypuštěny z letadel. Poté Carl Vinson hlídkoval v dané oblasti a jeho letouny dohlížely na rozšířenou bezletovou zónu. Po této úspěšné plavbě se Carl Vinson vrátil do San Francisca. Odtud se 14. ledna 1997 do nového domovského přístavu Bremerton, Wa., kde se mu dostalo bouřlivého uvítání. V té době z jeho paluby také naposledy odstartovaly letouny A-6E Intruder, končící téměř po 40 letech svou službu u US Navy. Koncem prosince 1998 vystřídal Carl Vinson letadlovou loď USS Enterprise v Perském zálivu, aby jeho letadla pokračovala v hlídkování nad jihoiráckou bezletovou zónou po právě skončené operaci Desert Fox (Pouštní liška).

výtlak: 95 000 tun
délka:
322,8 m
šířka:
76,8 m
výška:
74,4 m
letová paluba:
18 211 m2
rychlost:
55,6 km/h (30 uzlů)
posádka:
lodní 2800 , letecká 2700
počet letadel: 70
výzbroj: Řízené střely RIM-7 Sea Sparrow, protiraketový systém Phalanx CIWS.

ENTERPRISE
Nejstarší letadlová loď s jaderným pohonem, přezdívaná familiárně jako “Big-E”. Nedělního rána 24. září 1960 se ve státě Virginia, v loděnici společností Newport News Shipbuilding a Drydock Company rozbila láhev šampaňského o bok nového válečného plavidla. Ve své době nejdelší, nejvyšší a také nejsilnější loď na světě, USS ENTERPRISE (CVN-65), tak byla pokřtěna.. Sekretář US Navy ji vyprovodil slovy :”Nová Enterprise bude panovat dlouhý, dlouhý čas jako královna moří.” Svou služební cestu zahájila Enterprise o půldruhého roku později 12. ledna 1962 tříměsíční zkušební plavbou pod velením kapitána Vincenta P. DePoixe. V průběhu své kariéry získala “Big E” některá prvenství – například v prosinci 1965 se stala první lodí s jaderným pohonem, jež se zapojila do válečného konfliktu. Z její paluby tehdy odstartovaly bombami a raketami obtížené letouny na útok proti silám Viet Congu. V roce 1973 byla Enterprise renovována a vybavena pro provoz nejnovějších stíhacích letadel US Navy – F-14A Tomcat. Poté, co dokončila svou sedmou služební plavbu v Západním Pacifiku (WESTPAC), dosedly první Tomcaty na její palubu – v průběhu přezbrojování se ale stačila ještě podílet na evakuaci Saigonu, kdy její letadla vykonala na 95 bojových letů. Po svém dvanáctém “WESTPACu”, v dubnu 1986, proplula Enterprise jako první letadlová loď s nukleárním pohonem Suezským kanálem a poprvé tak ve své službě vplula do vod Středozemního moře. Během její čtrnácté zámořské plavby vyhověl prezident Bush žádosti filipínské prezidentky Corazon Aquinové o leteckou podporu proti povstaleckým skupinám, a tak Enterprise participovala na operaci “Classic Resolve” ve vodách poblíž Manily. V březnu 1990 připlula “Big E” opět do doku ve virginském přístavu Newport News. Zakončila tak svou úspěšnou plavbu vodami celého světa, která měřila celkem 43 000 mil, což je téměř 70 tisíc kilometrů. V loděnici pak začala její generální oprava a lodi bylo zároveň doplněno nukleární palivo. Zatímco speciální týmy loďařských dělníků vyměňovaly palivové články v osmi reaktorech, posádka a další dělníci pracovali na generální opravě tří a půl tisíce nejrůznějších lodních komponentů. Celá oprava, nejrozsáhlejší v dějinách US Navy, skončila v září 1994 a po zkouškách na moři se Enterprise vrátila na krátkou dobu do svého domovského přístavu v Norfolku (Virginia). Uprostřed ledna 1995 však byla “Big E” opět v newportských loděnicích – tentokrát jen na pět měsíců - za účelem kompletní modernizace bojových a komunikačních systémů, výzvědných zařízení, velitelských a kontrolních přístrojů, ventilačního systému a ubytovacích a stravovacích prostor. V červenci 1995 se Enterprise po ukončení všech prací vrátila do Norfolku, odkud později vyplula na další služební cestu do Karibiku, kde se mj. zúčastnila i velmi úspěšného cvičení s britskými námořními silami pod názvem “Joint Task Force ´96”. Svou už patnáctou zámořskou plavbu zakončila v prosinci 1996, poté, co proplula opět Středozemním a Rudým mořem i Arabským zálivem. Touto plavbou se přesunula od Bosny do Perského zálivu, kam byla povolána na podporu sil připravených k eventuálnímu útoku proti Iráku. 20. prosince 1996 se Enterprise vrátila do domovského přístavu v Norfolku a její posádka i velitelé mohli strávit Vánoce se svými blízkými. Již v lednu 1997 se ale “Big E” opět objevila v loděnicích v Newportu – tentokrát se podrobila šestiměsíční tajné operaci, jež spočívala zejména v úpravách a modernizaci různých zbraňových systémů. Od srpna 1997, po několika zkušebních plavbách, je Enterprise opět plně připravena sloužit Spojeným státům. V listopadu 1998 proplula Big E Středozemním a Rudým mořem a v Perském zálivu vystřídala zde hlídkující loď Eisenhower. Ve dnech 16. až 19. prosince se zúčastnila americko-britského bombardování Iráku (operace Desert Fox), kdy její letouny patrolovaly nad vzdušným prostorem. Koncem tohoto měsíce pak byla na hlídkové plavbě nahrazena lodí USS Carl Vinson.

výtlak: 78 018 tun
délka:
342,6 m
šířka:
78,3 m
výška:
25 pater
letová paluba:
18 210 m2
rychlost:
56 km/h (přes 30 uzlů)
posádka:
asi 5400 lidí
počet letadel: 75

THEODORE ROOSVELT
Letadlová loď USS Theodore Roosevelt je čtvrtou lodí třídy Nimitz v pořadí. Její historie začala dne 30. září 1980, kdy byl podepsán kontrakt s loděnicí Newport News Shipbuilding. S její výstavbou bylo započato 31. října 1981, kdy se ministr obrany USA Caspar Weinberger zúčastnil slavnostního položení jejího kýlu. Loď byla pokřtěna 25. října 1984 a zařazena do služby dnem 25. října 1986.
Loď byla pojmenována po americkém politikovi, guvernéru státu New York a v letech 1901-09 prezidentovi USA Theodoru Rooseveltovi.
Při stavbě bylo použito 60 000 tun pevnostní oceli, přes milión liber (453 t) hliníku
a přes tři milióny barevných kovů.
Dne 9. ledna 1991 se USS T. Roosevelt zapojila do války v Perském zálivu, při níž její letadla vykonala přes 4200 bojových vzletů a vypustila téměř 2 300 tun nejrůznějších bomb a munice.
Když irácké síly udeřily na Kurdy, letecké křídlo Theodora Roosevelta patrolovalo nad severním Irákem (operace Provide Comfort). V červnu 1991, po 189 dnech služby a 169 dnech na moři se loď vrátila do přístavu Norfolk.
V roce 1992 obdržela druhé vyznamenání “Battle E”. V březnu 1993 začala třetí služební plavba Theodora Roosevelta testováním nové koncepce nalodění speciálních sil US Marine Corps. Loď rovněž přivítala na své palubě prezidenta Billa Clintona, který tak vykonal svou první návštěvu lodi US Navy.
Poté odplula do Jadranského moře, kde byla její letadla nasazena během operace Deny Flight na hlídkování v bezletové zóně nad Bosnou. V červnu, se přesunula Suezským kanálem do Rudého moře, aby její letadla mohly vykonávat hlídkování nad bezletovou zónou v Iráku během operace Southern Watch.
Rok mezi červencem 97 a červencem 98 strávila generální opravou v docích Newport News Shipbuilding. V roce 2001 se účastní operace proti Afghánistánu.

výtlak: 78 018 tun
délka:
324,6 m
šířka:
83,2 m
výška:
74,4 m
letová paluba:
18 211 m2
rychlost:
55,6 km/h (30 uzlů)
posádka:
lodní 2800 , letecká 2700
počet letadel: 75
výzbroj: tři odpalovací zařízení střel Sea Sparrow (každý po osmi raketách), čtyři protiraketové kanóny 20 mm, devět kulometů ráže 0.50 (efektivní dostřel 2000 yardů/1829 m), dva kanóny M-60 (ef. dostřel 650 yardů/595 m)

KITTY HAWK
Loď CV-63 Kitty Hawk byla spolu s lodí CV-64 Constellation objednána jako modifikace nosičů předešlé třídy Forrestal. Do jedné třídy jsou tyto dvě zařazeny spolu s další dvojicí (CV-66 America a CV-67 John F. Kennedy) s ohledem na stejnou pohonnou soustavu a totožné uspořádání letových palub.
USS Kitty Hawk byla pojmenována po městě na východním pobřeží USA, v jehož blízkosti bratři Orwille a Wilbur Wrightové dne 17.12.1903 jako první na světě vzlétli s motorovým letounem těžším než vzduch - dvouplošníkem Flyer.
Plocha jejich letových palub byla zvětšena a změnilo se i rozmístění palubních výtahů, neboť jeden výtah na levoboku byl u lodí třídy Forrestal umístěn na začátku úhlové paluby a omezoval tak pohyb letadel, stejně jako jejich start a přistání. Rovněž jeden výtah na pravoboku se přesunul na místo před palubními nástavbami (tzv. ostrovem), takže ze dvou výtahů mohou letadla plynule odjíždět přímo ke katapultům. Zvětšily se i rozměry výtahů, díky čemuž je možné je používat i k dopravě delších letadel.
USS Kitty Hawk byla zařazena do služby 29. dubna 1961 jako první z nové třídy “supernosičů”. Postavena byla v loděnicích v Camdenu, NJ, a v roce 1962 již vyplula na svou první služební plavbu do západního Pacifiku (WESTPAC). Od té doby prodělala již 18 těchto plaveb, které mj. obsahovaly podpůrné operace ve Vietnamu, při íránské krizi, operaci Restore Hope v Somálsku a vzdušný úder proti Iráku. Kitty Hawk prošla třemi generálními opravami (v r. 1977, 1982 a 1998).
Přitom nejvýznamnější byla pochopitelně poslední oprava, která byla modernizací v rámci programu prodloužení životnosti. Ta přidala k původně třicetileté životnosti lodi dalších 20 let. Brzy po návratu ze svého sedmnáctého WESTPACu, byla Kitty Hawk v roce 1997 oceněna vyznamenáním “Battle Efficiency Award” (neboli Battle “E”), které je každoročně udělováno nejlepší letadlové lodi v Pacifické flotile.
Posádka lodi Kitty Hawk i její letecké křídlo si zdokonalovaly svou činnost na mnoha spojeneckých cvičeních, jako bylo i úspěšné Exercise Rim of the Pacific ´96 v okolí Havajských ostrovů, jehož se zúčastnily mnohonárodní síly Kanady, Japonska, Jižní Koreje, Chile a Austrálie.
Svou 18. plavbu začala Kitty Hawk 11. října 1997 a navštívila při ní přístavy Hongkong a Singapur, přístavy v Bahrajnu i Spojených arabských emirátech i města Fremantle a Hobart v Austrálii.
Díky své modernizaci a zkušené lodní i letecké posádce tak Kitty Hawk popluje pod vlajkou Spojených států do příštího tisíciletí.

výtlak: 78 018 tun
délka:
324,6 m
šířka:
83,2 m
rychlost:
55,6 km/h (30 uzlů)
posádka:
lodní 2800 , letecká 2700
počet letadel: 75
výzbroj: tři odpalovací zařízení střel Sea Sparrow (každý po osmi raketách), čtyři protiraketové kanóny 20 mm, devět kulometů ráže 0.50 (efektivní dostřel 2000 yardů/1829 m), dva kanóny M-60 (ef. dostřel 650 yardů/595 m)


* CARL VILSON * ENTERPRISE * TH. ROOSVELT * KITTY HAWK *