TALIBAN - nejextremističtější islámské hnutí moderní doby

- Kdo je šéfem Talibanu?
- Kdo jsou ostatní vůdci Talibanu?

Bojovníci Talibanu Říkají si boží andělé. Poslové ISLÁMU. Představují nejextremističtější islámské fundamentalisty moderní doby. Ovládají většinu území Afghánistánu. Nepřátele islámského náboženství a systému kamenují. Ženy zahalili od hlavy až k patě, vyhnali je ze škol, nemocnic i úřadů. Takový je Taliban, afghánské vládní hnutí. Pod jeho ochranou žije Usáma bin Ládin.

Hnutí Taliban, jehož cílem bylo od počátku vytvoření islámského státu řízeného podle zásad islámského práva šaría, založili v červenci 1994 studenti koránu údajně z podnětu bývalého pákistánského ministra vnitra Násirulláha Bábara, původem Paštuna. Pákistánské tajné služby také příslušníky Talibanu vyzbrojily, aby ochraňovali konvoje směřující přes Afghánistán do Střední Asie. V Afghánistánu, zmítaném občanskou válkou, je místní obyvatelé zpočátku vítali jako osvoboditele. Ale poté, co začali zavádět sérii zákazů a nesmyslných omezení, se důvěra v Taliban postupně vytrácela. Již za dva roky své existence se hnutí stalo jednou z nejmocnějších sil a podařilo se mu ovládnout 60 procent země; afghánskou metropoli Kábul obsadilo 26. září 1996. Den po dobytí města popravil Taliban někdejšího prezidenta Nadžíbulláha. Afghánistán se vyhlásil za "plně islámský stát" a ohlásil zřízení dočasné vládnoucí rady.

Mezinárodní společenství islámský fundamentalistický režim Talibanu neuznává. Výjimkou je pouze sousední Pákistán a dva blízkovýchodní státy, Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie, které uznaly vládu Talibanu v květnu 1997. Hnutí Taliban loni v lednu uznalo "nezávislost" Čečenska, které poté v Afghánistánu otevřelo diplomatickou misi. OSN na Taliban uvalila v říjnu 1999 sankce především kvůli ochraně, kterou poskytuje bin Ládinovi. Mocenská struktura Talibanu má základ v Kandaháru na jihu země. Vůdcem hnutí je mulla Muhammad Umar, který má uvnitř organizace neomezenou moc a užívá titul amír al-muminín, kníže věřících. Západní experti tvrdí, že právě mulla Umar je klíčovou postavou hnutí a strůjcem tvrdé linie Talibanu.
S Usamou bin Ládinem, který se v Afghánistánu skrývá, si je prý osobně
velmi blízký.

Bin Ládin údajně poskytuje Talibanu finanční prostředky. Jedním z hlavních finančních zdrojů byly pro hnutí vždy prostředky z obchodu s opiem. Přes oficiální pronásledování obchodu s drogami Taliban od roku 1995 kontroluje údolí, v němž pěstuje mák na opium (roční produkce 2500 tun). Poplatky a daně, které členové Talibanu vybírají od místních překupníků s drogami, prý představují mnohamiliónové sumy v dolarech.

Příslušníci Talibanu jsou převážně Paštunové z kmenových svazů Duráníů a Ghilzajů z jižního Afghánistánu. Na územích, která ovládli, zavedli přísné pořádky a krutou interpretaci islámského práva: nikdo nesmí sledovat televizi, video, navštěvovat kino, poslouchat hudbu, tancovat, používat internet, šířit v zemi jiné náboženství než islám, fotografovat, zobrazovat či modelovat lidi a další živé tvory, hrát šachy či karty, pít alkohol, pouštět draky, chovat holuby či pořádat kohoutí zápasy.
Ženy nesmějí ukazovat na veřejnosti tvář, líčit se, zdobit se šperky, chodit do zaměstnání a do škol, chodit na veřejnost bez mužského doprovodu, řídit auto a sedět vedle řidiče.
Muži nesmějí nosit kravatu, holit se a chodit na univerzitu bez turbanu. V souvislosti s těmito zákazy nařídil letos v únoru mulla Umar zničit všechny sochy v zemi, včetně těch, které pocházely z předislámské doby. Proti rozhodnutí marně protestovalo UNESCO, OSN, řada islámských i neislámských zemí a osobností vědeckého a kulturního světa. Ze šíření křesťanství v zemi obvinil Taliban v srpnu osm zahraničních a 16 afghánských pracovníků humanitární organizace Shelter Now International (SNI). Soudní proces s cizinci a Afghánci je veden odděleně. Afgháncům hrozí trest smrti a není vyloučeno, že by stejný osud mohl stihnout i jejich zahraniční kolegy.

Protitalibanskou opozici, která vede s hnutím neustálé boje, tvoří příslušníci národnostních menšin Tádžiků a Uzbeků, šíitští Hazárové a muslimové hlásící se k ismáílovcům. Všechny pokusy o nastolení míru v zemi ztroskotaly.
Podle bývalého opozičního velitele Ahmada Šáha Masúda bojuje od listopadu 2000 v řadách hnutí Taliban čečenská jednotka (pravděpodobně 1500 mužů) a 1800 Pákistánců.

Afghánští vládci z radikálně islámského Talibanu se dostali díky teroristickému útoku na USA mezi dva mlýnské kameny: ať udělají cokoli, budou za to zřejmě muset zaplatit vysokou cenu. Buď vydají Usámu bin Ládina... Vůdce Talibanu mulla Muhammad Umar ještě před nedávnem možnost vydání bin Ládina vyloučil. Byla by to zrada islámu, zdůvodnil tehdy. Pokud by totiž jeho mezinárodně izolovaný režim tohoto teroristu saúdskoarabského původu vydal do rukou USA, byl by to rázný políček všem islámským fundamentalistům, na jejichž všestrannou pomoc je Taliban odkázán.
Fundamentalističtí bojovníci pod prapor bin Ládina přicházejí z Čečenska, Uzbekistánu, Pákistánu, Saúdské Arábie, Egypta, Alžírska a Jemenu.
Odborníci odhadují počet těchto samozvaných božích bojovníků ze zahraničí asi na 6000. Talibanský režim je eufemisticky označuje za "hosty", ti však již dlouho tvoří páteř jeho moci.

Vliv především arabských fanatiků na vývoj v Afghánistánu zničeném dvěma desetiletími války v poslední době silně vzrostl. V boji Talibanu proti opozici
na severu země představují právě zahraniční bojovníci hlavní bojovou sílu.
Počet a peníze zajišťují zahraničním bojovníkům jejich vliv, přestože řada domácích předáků Talibanu na ně již žehrá. "Potřebujeme je pro boj. Stále přicházejí a odcházejí," cituje AP vysokého talibanského představitele.

Cizí bojovníci vybudovali v zemi desítky nových mešit, včetně velkého ústředí Talibanu v Kandaharu. V hlavním městě Kábulu otevřeli asi 50 pekáren, z nichž chudým rozdávají chleba. To vše jen za poslední rok. Pokud by Taliban vydal bin Ládina, všechna pomoc by skončila. Cizí bojovníci by odmítli za Taliban bojovat a své peníze by vzali pryč. Taliban by se tak dostal do izolace i ve fundamentalistickém táboře, zatímco v mezinárodním společenství by zůstal páriou. Postavení Talibanu komplikuje skutečnost, že mnoho řadových Afghánců a zejména nacionalisté sledují růst vlivu zahraničních bojovníků velmi nelibě. Projevují dnes málo ochoty dát kvůli bin Ládinovi svou kůži všanc americké pomstě. "Lidé už mají 'hostů' plné zuby," cituje AP jednoho majitele obchodu v Kábulu. "Většinu života nám sežrala válka, a teď nám sežere ještě víc," dodal.
Nacionalisté uvnitř Talibanu, kteří by se cizích bojovníků nejraději zbavili, jsou nyní ještě více frustrováni. Bojí se však ozvat veřejně, protože cizí fundamentalisté jsou mocní. "Něco nahlas řeknete a už jste ve vězení," říká jeden z nespokojených. "Tihle Arabové nejsou na straně našeho lidu. Sledují zde své vlastní cíle. Mám obavu o naši budoucnost," dodal.


Afghánský islámský stát v základních údajích

Vlajka a Mudžahidové AFGHÁNISTÁN je vnitrozemský, převážně hornatý stát. Hraničí s Pákistánem na jihovýchodě a s Íránem na západě. Jeho severními sousedy jsou Turkmenistán, Uzbekistán a Tádžikistán, na konci úzkého váchánského koridoru na severovýchodě Afghánistán krátce hraničí s Čínou.

Se svou strategicky významnou pozicí mezi Blízkým východem, Střední Asií a Indickým subkontitentem podél dávné "hedvábné cesty" se stal v 19. století objektem "velké hry" mezi imperiálním Ruskem a britskou říší, soutěžících o sféry vlivu. Od severovýchodu k jihozápadu se táhne pohoří Hindúkuš, jehož vrcholky na hranicích s Pákistánem dosahují až 7000 metrů nad mořem. Na severovýchod Afghánistánu zasahuje část pohoří Pamír. K jihozápadu státu se hory snižují a rozšiřují v řadu paralelních pohoří. Na jihu se rozkládají písčité a kamenité pouště Dašte- Margo a Registan. Většina afghánských řek se ztrácí v bezodtokých pánvích.
Pohraniční Amudarja, v horním toku zvaná Pjandž, s přítoky Kunduz, Murgab a Herírúd, končí v píscích pouště Karákóram, některé řeky, například Hílmand a Farráhrúd, ústí do Hámúnských jezer. Nejúrodnější údolí na jihovýchodě vytváří řeka Kábul s přítokem Kunar.
Podnebí je suché vnitrozemské, teploty na jihozápadě v létě 48 stupňů Celsia, na severovýchodě v zimě až -26 stupňů. Srážky jsou na jihu minimální, příznivější podmínky mají údolí na východě, kde naprší až 1000 mm vody ročně. Charakteristické jsou letní písečné bouře, v zimě sněhové bouře. Na jihozápadě roste polopouštní vegetace, ve vlhčích horách zakrslé jehličnany, v údolích ořechy, duby a topoly. Vládnoucím hnutím Taliban oficiálně nazývaný Afghánský islámský emirát uznaly pouze Pákistán, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty (květen 1997), od ledna 2000 má v Kábulu diplomatickou misi i "nezávislé" Čečensko. Zbytek světa uznává Afghánský islámský stát prezidenta Burhánuddína Rabbáního, svrženého v září 1996.

V Afghánistánu na rozloze 652.255 kilometrů čtverečních žije podle odhadů 17 až 26 miliónů obyvatel. Odhady ztěžuje exodus Afghánců trpících nekonečnou občanskou válkou. Do Íránu uprchlo asi 1,5 miliónu lidí, do Pákistánu 1,2 miliónu. Asi milión Afghánců je uprchlíky uvnitř své vlasti. Metropole Kábul má jeden až dva milióny obyvatel. V zemi s úředními jazyky paštštinou a darí (afghánská perština) žije zhruba dvacet národností hovořících asi 40 jazyky. Nejpočetnější jsou Paštunové (v západním nářečí, či Pachtunové ve východním nářečí), kteří tvoří 54 procent obyvatel, následují je Tádžikové (též Pársíváni) s 21 procenty, Uzbekové (8,5 procenta), Hazárové (8,5 procenta). Zbytek tovří Ajmakové, Turkmeni, Balúčové, Indové, Kyrgyzové, Kazaši, Kurdové aj. Státním náboženstvím je od roku 1990 islám, jehož vyznavači jsou rozdělení na sunnity hanafského ritu (74 procent) a šíity (25 procent včetně asi miliónu příslušníků sekty ismáílovců). Muži se dožívají průměrně 46 let, ženy 45 let. Administrativně se Afghánistán dělí na 31 provincií v čele s guvernérem. Orgány místní správy jsou džirgy. Měnovou jednotkou je afghání (AFA) dělící se na 100 púlů, výše hrubého domácího produktu není známa. Svou nezávislost Afghánistán vyhlásil 19. srpna 1919.

   
* * Útok na Ameriku * *

* * Afghánská válka * *

* * Humor bin Ládina * *

* * Svět islámu * *